19. září 2019 přibylo v mé domácnosti malé kotě, přibližně čtrnáctidenní. Upřímně, doufám, že nadlouho poslední přírůstek, jelikož kočiček mám víc než dost. A přece jsem neodmítla.
To zářijové odpoledne mi zavolala dobrý známý s prosbou o pomoc. Předešlý den k večeru, už byla tma, jim pravděpodobně zas "dobrý člověk" hodil do firmy přes bytelný plot maličké kotě. Zaměstnanci prcka slyšeli ve tmě pískat (bylo pouhých 6 stupňů teploty), a teprve druhý den za světla po zvuku slábnoucího pískání kotě našli. Mokré, prochladlé, odevzdané osudu.
Co s ním?
Tři okolní útulky to malé odmítly - na tak maličké kotě, které sotva stojí na nožkách a musí se co tři hodiny krmit, prý nejsou zařízeni... nemají celodenní provoz. Z oslovených lidí se také kotěte nikdo nechtěl ujmout.
Takže zase skončilo u mě. Maličký kocourek dostal jméno Ari, po hrdinovi z mého oblíbeného románu Exodus - jako jeho hrdina si také "vyřval" právo na život.
Arísek je úžasný, šikovný, a já docela rozčarovaná - ptám se: na co některé útulky jsou? Mají dotace, sponzory, transparentní účty, dary od lidí, a kotě skončí u někoho, kdo si musí nakonec pomoci sám. A copak má udělat nálezce, když mu dobré srdce nedovolí ignorovat naříkání mláděte, které má sotva pár dní? Zažila jsem už situaci, kdy lékařka v ordinaci, která též provozuje útulek, řekla nálezkyni kotěte "jsme plní, hoďte kocoura tam, kde jste ho našla"! Jednalo se tehdy asi o pětiměsíční kotě, jehož příběh má pokračování - někdy příště.
Měla jsem i já říci známému "hoď to kotě tam, kde jsi ho našel"? Arísek byl schovaný pod železnými trubkami na dvoře se stavebním materiálem, ale k jeho štěstí se dal při troše vytrvalosti "vyšťourat".
Vím, že koťat venku umírají obrovská množství. Je to bohužel také tím, že lidé své "venkovky" nekastrují. Přežilé kotě vyroste, a koloběh rození a umírání se rozjede - zbytečně. Přežít jako kotě na ulici, je to vlastně štěstí? Ne, jen život ve strachu, hladu, žízni, mrazu i vedru. Jen plození, jak káže instinkt (kočky bohužel jaksi nemají svého gynekologa...), mezi kocoury rvačky na život a na smrt, neustálé porody a vyčerpání u koček, a po relativně krátké době těžká smrt.
Prosím, lidé, kastrujte své kočičky, které vám žijí venku u domu! Pomyslete na ta bezbranná stvořeníčka, která umírají sotva se narodí!
